Sarajevo - Bosna a Hercegovina

Základní Informace

Sarajevo (Bosenskou cyrilicí Сарајево) je hlavní město Bosny a Hercegoviny. Dále je také sídlem samosprávné entity Federace Bosny a Hercegoviny (FBaH) a jedné ze samosprávních jednotek Federace BaH – kantonu Sarajevo.

Historickou částí Sarajeva je i v 90. letech 20. století oddělené nové město Istočno Sarajevo, ležící v Republice srbské.

Je přirozeným politickým, ekonomickým, kulturním a dopravním centrem státu. Se svými 315.000 obyvateli je i největším městem v zemi. Sídlí v něm Předsednictvo, parlament, vláda, ústavní soud, centrální banka, nejvyšší orgány Federace Bosny a Hercegoviny, Kantonu Sarajevo.

Historický vývoj metropole Sarajevo

Ve středověku byl prostor dnešního Sarajeva tvořen shlukem vesnic (se společným tržištěm) a pevností Vrhbosna. Již roku 1239 zde vznikla katedrála zasvěcená sv. Petrovi. Název Vrhbosna dodnes používá zdejší katolická diecéze. Od roku 1263 tu existovala i citadela, zničena byla však při okupaci osmanskými vojsky v 15. století.

Osmané získali město roku 1435. Postupně se začíná projevovat vliv z Istanbulu a šíří se islám. V druhé polovině 15. století vzniká z podnětu správce města základ současného města. Od roku 1507 se používá i současný název Sarajevo.

Roku 1697 město vyplenila rakouská vojska. Přestože Sarajevo bylo obnoveno, již nikdy nedosáhlo takové prosperity jako dříve.

V roce 1878 bylo rozhodnuto, že Bosna a Hercegovina bude obsazena Rakousko-Uherskem, Bosna se stala protektorátem císařství a Sarajevo její metropolí. Město se začalo výrazně architektonicky měnit, a to z města orientálního v město evropského stylu. Záhy nastal oproti předchozí stagnaci rychlý rozvoj – vznikly továrny, školy, železnice a byla zavedena tramvajová doprava.

Neklidné 20. století

Sarajevo vstoupilo do dějin díky tzv. sarajevskému atentátu, historické události mezinárodního významu. 28. června 1914 byl v Sarajevu postřelen následník Rakousko-Uherského trůnu František Ferdinand d'Este, který týž den zraněním podlehl. Útočníkem byl srbský nacionalista Gavrilo Princip. Událost dala podnět k první světové válce.

Po skončení války a vyhlášení Království Srbů, Chorvatů a Slovinců se situace uklidnila. Radikální změnu politického uspořádání přinesla až druhá světová válka.

Království Jugoslávie se rozpadlo, na území Chorvatska a Bosny a Hercegoviny vznikl fašistický Nezávislý stát Chorvatsko. Za vlády tzv.Ustašovců docházelo k systematickému vyvražďování hlavně Srbů a Židů a snaze o vyostření vztahů bosňáků s bosenskými Srby.

Po osvobození města jugoslávskými partyzány a vzniku Jugoslávie jako socialistického federativního státu se stalo Sarajevo opět centrem Bosny a Hercegoviny. Z provinčního města se opět stalo jedno z významných sídel na Balkáně.

Sarajevo proslavily také XIV. Zimní olympijské hry zahájené 15. února 1984 (Jahorina). Již od poloviny 80. let byla Jugoslávie ve stagnaci, která přecházela v permanentní krizi. Postupně se soužití jednotlivých národů ve městě začalo zhoršovat.

Vrcholem tohoto neudržitelného stavu bylo vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny 3. března 1992 po vzoru Chorvatska. Bělehrad referendum o nezávislosti neuznal. Již probíhající válka v Chorvatsku se tak přenesla i na území BaH a později i do Sarajeva. Situaci vyostřovaly především události ve východní Bosně, kde docházelo k prvním případům etnického násilí.

Srbové odmítli uznat nezávislý stát v jakékoliv jeho podobě. Město po celé tři roky války bombardovala a obléhala již nyní výhradně srbská, Jugoslávská lidová armáda (JNA). Válku ukončila až mírová smlouva z amerického Daytonu podepsaná 19. prosince 1995 v Paříži.

Současné uspořádání země je následující: obě znepřátelené strany – Srbové na straně jedné a Chorvaté spolu s Bosňáky na straně druhé – dostali území země rozdělené půl na půl, hlavní město však s výjimkou několika menších předměstí na východě připadlo Federaci Bosny a Hercegoviny – nově ustanovené entitě, které spravuje tu oblast BaH, kde žijí převážně Bosňáci a Chorvaté.

Současné Sarajevo

Do deseti let po válce jsou škody takřka neznatelné. Město podalo kandidaturu na konání Zimních olympijských her v roce 2010 (neúspěšně) a 2014 (tu však stáhlo).

Velkou zásluhu na současné podobě Sarajeva měli architekti českého původu Karel Pařík (na přelomu 19. a 20. století vyprojektoval většinu městotvorných staveb – Sarajevskou knihovnu, Zemské muzeum, Katedrálu srdce Ježíšova, věznici, Aškenázskou synagogu, Šeriatskou školu a další) a dále např. František Blažek, Karel Pánek, Marian Pařík, Alexander Wittek, Jan Kotěra, Bedřich Hacar a Josef Pospíšil.

Kulturní centrum Sarajevo

Sarajevo je centrem jak bosenského islámu, tak i římskokatolické a pravoslavné křesťanské církve, zastoupeni jsou rovněž i Židé. Protože v hlavním městě převažují muslimští Bosňáci, má islám a jeho tradice nezastupitelný vliv na život ve městě. Přesto lze Sarajevo označit jako relativně multikulturní město, v 80. letech se mu přezdívalo evropský Jeruzalém.

Kulturní život ve městě vychází z tradic zdejších obyvatel, je pevně spjat s náboženským, který je de facto symbolem všech tří majoritních národů Bosny a Hercegoviny.

Město disponuje všemi institucemi, které jsou pro sídlo s několika sty tisíci obyvateli nezbytné (několik muzeí, škol i náboženských objektů, mnoho divadel, ze kterých je nejvýznamnější Národní divadlo stojící již od roku 1921).

Vzhledem k dlouhé historii zahrnující mnoho období, kdy se střídaly různé kultury i náboženství, je hlavní město Bosny a Hercegoviny bohaté na množství různých památek, jak křesťanských, tak i muslimských, či židovských.

Interaktivní mapa oblasti

Sarajevo - střediska

Bosna a Hercegovina - další oblasti

Lyžování - Státy